Adaptace očima pedagoga


Pojďme se chvíli zkusit vžít do dítěte, které čeká nová životní změna – přechod z rodinného prostředí do prostředí školky.

Doma většinou dopředu dostane informace, že školka je zajímavá změna, že tam na něj čeká hodná paní učitelka, kamarádi a spousta hraček či nových zážitků…Pak se dospělý trochu odmlčí a dodá: “…Jen tam budeš chodit bez mámy a táty, ale to zvládneš, už jsi velký kluk…Verunka tam chodí taky a líbí se jí tam i já jsem kdysi do školky chodila…” Takhle nějak může znít motivační sdělení od rodičů. V druhé části instrukce pocítí někteří možná knedlík v krku, který prozrazuje, že jejich adaptace tehdy zdařile neproběhla. Vzpomínky máme různé, je ale dobré věřit tomu, že dnešní školky jsou jiné a děti se do nich převážně těší a pobyt si užívají.

Pak přichází den “D”. Dítě s rodičem vstupuje do školky a posléze do třídy, kde čeká ta hodná paní učitelka a další kamarádi. Brána zasvěcení vyššího stupně zůstat sám/ sama bez maminky a ještě si pobyt užít se zdá být pro některé děti nesplnitelným úkolem. A co teprve pro rodiče, kteří se často v rozpacích loučí s plačícím dítětem opakujíce mantru z domova: “To zvládneš, už jsi velký kluk..”, přičemž sami najednou pochybují o svých slovech. Podívejme se tedy blíže na problém adaptace, abychom své dítě mohli lépe podpořit v této další životní změně.

Proces adaptace je přirozenou součástí lidského vývoje. Jsme od přírody vybaveni lidskou tendencí přizpůsobit se různým prostředím a přijmout je za své. Dobrá adaptace umožňuje harmonický rozvoj jedince v souladu s prostředím.

První důležitou adaptací dítě prochází krátce po narození. Aby proběhla úspěšně, potřebuje od svých nejbližších pocítit jistotu a bezpečí, láskyplnou náruč.

Během prvních dvou měsíců, je-li matka stále nablízku a je-li s dítětem po porodu v úzkém fyzickém kontaktu, nabývá dítě bazální důvěru, že svět je bezpečné místo. Připoutání k matce je většinou umocněno kojením. Matka i dítě prožívají symbiotické období.

Během prvního roku života pak dítě díky svému dalšímu psychomotorickému vývoji postupně opouští silné symbiotické pouto a vstupuje stále více do prostředí. Odpoutává se tedy od matky nejprve v rovině fyzické (přechod na pevnou stravu, lezení, chůze).

Psychické pouto je v prvních dvou letech života silné a dobře se zrcadlí v reakci dítěte v podobě strachu nebo úzkosti, když v prostředí náhle nevidí svou matku či jí vidí odcházet. Dítě stále více chápe, že jednota je iluzí, že je na matce skutečně nezávislé, což v něm vybudí tzv. separační úzkost. Mezi druhým až třetím rokem života dále v různých situacích trénuje svou adaptaci na nová prostředí i další lidi nepatřící jen do kruhu nejbližších. Ideálně po boku matky či blízké osoby zažívá své první zkušenosti v širším sociálním prostředí (hřiště, rodinné centrum, návštěvy přátel apod.).

Kolem 3. roku pak většinou v našem sociálně kulturním prostředí přichází čas dokázat zůstat sám bez rodičů ve školce. Dítě své konflikty ohledně odpoutání vyřeší většinou tak, že matku zvnitřní a nadále se k ní vztahuje jako vnitřnímu symbolu.

Ve všech fázích postupného odpoutávání dítěte od matky je důležitý právě postoj matky (dospělého), který spočívá v podpoře sebedůvěry dítěte, v možnosti dokázat to sám. Dospělý nebrání dítěti, aby šlo do prostředí, aby objevovalo nová prostředí, naopak upraví např. domácí prostředí tak, aby dítě mohlo bezpečně vstoupit.

Z výše popsaných úrovní adaptace vyplývá následující:

  • Je přirozené, zdravé a normální, že se dítě během svého vývoje postupně odpoutává od matky, že potřebuje jít do prostředí nejprve svou vlastní fyzickou silou (“pohyb” kojence) a posléze je při dobré podpoře nejbližších připraveno do světa vstupovat i samo bez svých nejbližších po boku (“pohyb” batolete).
  • Jestliže předchozí úrovně adaptace probíhaly přirozeně a harmonicky, je dítě kolem 3 let připraveno odpoutat se od matky či blízké osoby a vstoupit do nového prostředí školky.
  • Úspěšná adaptace na prostředí školky se v první řadě odvíjí od pružnosti pouta mezi matkou a dítětem. Když matka důvěřuje dítěti tak, jako v předchozích fázích odpoutávání, že to zvládne samo, získává dítě dobrou základnu pro vykročení. Někdy vstupuje radostně a užívá si to, jindy pláče, vzdoruje a do nového prostředí nechce jít. Každý jsme jiný, jinak reagujeme na změny, máme jiné předchozí zkušenosti, pokud však cítíme, že nás okolí chce pustit, jde se nám lehčeji.

Jak tedy konkrétně dítě připravit na školku?andilek  76

  • Samostatné děti se adaptují daleko snadněji než děti závislé na rodičích. Podporujte již své batole v sebeobsluze (např. svlékání, oblékání, mytí rukou, nácvik toalety, česání, samostatné jedení a pití u stolečku). Malé děti tyto činnosti přirozeně vyhledávají.
  • Podporujte dítě v konverzaci, obohacujte přirozeně jeho slovní zásobu (např. Když něco chce a ukazuje na to, pojmenovávejte. Když něco potřebuje, nabízejte fráze, aby vědělo, jak si o to říci.
  • Vyzkoušejte si svěřit na krátký čas dítě do péče osoby, které důvěřujete, tak aby zažilo zkušenost, co je to být bez vás.
  • Prohlédněte si školku při dnech otevřených dveří, ukazujte si fotky či obrázky z tohoto prostředí.
  • Vyprávějte si, čtěte příběhy o školce či dětech, které chodí do školky.
  • Mluvte o školce se sourozencem či známým dítětem, které do školky chodí rádo.
  • Popište dítěti denní režim ve školce s orientačním časovým údajem, kdy ho budete obvykle vyzvedávat.
  • Informujte dítě o tom, proč bude do školky chodit (např. některé děti přijímají argument, že maminka chodí do práce, tatínek chodí do práce, a dítě má tedy také svou práci, tj. školku).
  • Navštivte s dítětem konkrétní třídu, zkuste krátký kontakt s budoucí učitelkou a dětmi.
  • Do školky může dítě chodit se známým dítětem, kamarádem.

A jak ho podpořit, aby šlo samo a třeba i bez pláče?

  1. Řekněte dítěti, kdy a kdo pro něho přijde, ujistěte ho o své lásce.
  2. Rozlučte se s dítětem už na chodbě, způsobem, který je pro Vás typický (obejmutí, pohlazení, pusinka apod.) Respektujete tak jednak právo vašeho dítěte na soukromí, jednak ostatní děti, které už jsou samy ve třídě bez rodičů.
  3. Dodržujte slib a přijďte pro dítě v čase, který jste slíbili.
  4. Oceňte dítě za jeho schopnost a dovednost sám si poradit v každé situaci.
  5. Pokud dítě hodně plakalo, řekněte mu, že všichni lidé jsou někdy nervózní z toho dělat něco poprvé a bojí se toho, ale po několika dnech se cítí jistě – a tak to bude i s ním.

Zkušenosti rodičů

První den byla naše dcera ve školce jen na 2 hodiny, následující dny a celý první měsíc jsme ji vyzvedávali hned po obědě.

Když Davídek plakal, neodtrhávala jsem ho od sebe násilím, počkala jsem, až se zklidní natolik, aby vešel do třídy sám.

Dohodla jsem se s paní učitelkou, jaké činnosti Tomášek preferuje, aby mu je hned při vstupu nabídla.

Zjistila jsem, že není dobré ve třídě s dítětem příliš dlouho pobývat, jeho problém vyrovnat se posléze s odloučením ode mě to stejně nevyřešilo.

Snažili jsme se s ním hodně mluvit o tom, co se ve školce dělo, reagovali jsme např obdivem: „Jé, vy se v té školce máte tak dobře!”.

 

FacebookSdílejte

Podívejte se také

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nejnovější články

Komentáře

  • Zuzana Kašparová on Co je “montessori doma”A také se podívejte na náš webinář na téma svoboda a hranice:-) https://dokazestosam.cz/webinare-new/svoboda-zodpovednost/ Míša W.
  • Zuzana Kašparová on Co je “montessori doma”Milý Vladimíre, pokud byste chtěl využít osobní kontakt - - či skype nebo telefon, Kamila
  • Zuzana Kašparová on Dítě v kuchyniDíky za váš pozitivní komentář a je skvělé, že se na svět umíte dívat očima
  • Vladimír Dědek on Dítě v kuchyniMusím potvrdit, že angažovanost dětí v kuchyni je super. Doma jsem ze dřeva udělal schůdek