Dětství je poklad pro děti i dospělé na celém světě


MozaikaMontessori2052016PReportaz 024

S každým dítětem se rodí nová naděje

Marie Montessori vidí v dětech velikou naději pro celý svět a to díky dvěma aspektům. Uvědomuje si, že jakkoli jsou rozdílné názory nebo kulturní či sociální zázemí lidí, sdílejí děti a dětství jako hodnotu, o kterou je potřeba pečovat. „Dítě je jediným bodem, kde se střetávají ty nejněžnější a nejopravdovější city každého člověka.“ (Absorbující mysl. Praha 2003, s. 192)

Druhým aspektem je, že prostřednictvím vzdělání máme možnost zlepšit společnost skrze jednotlivé mladé lidi, kteří plně rozvinuli své schopnosti „pochopit, čeho je zapotřebí k vytvoření velmi mocného, velmi bohatého a očištěného světa.“ (Od dětství k dospívání. Praha 2011, s. 111)

Montessori zažila dvě světové války a věřila, že v dětech je ukrytý obrovský potenciál. V knize Absorbující mysl (Praha 2003, s. 10) píše: „Jsem přesvědčena, že lidstvo je ještě velmi vzdáleno od dosažení takové úrovně vyspělosti, která by mu umožnila naplnit jeho tužby po životě v klidné, harmonické společnosti bez válečných katastrof. Stále ještě nejsme schopni ovlivňovat své osudy do té míry, abychom události ve světě nějakým způsobem usměrňovali a v některých případech i řídili, a nestávali se pouze jejich oběťmi.“

Důležitost prvních let života

Marie Montessori vysvětluje, že mezi novým živočišným druhem a těmi předchozími je vždy zásadní rozdíl. Přirovnává rozdíl mezi plazy, kteří bez zájmu opouštějí vajíčka, a ptáky, kteří o svá mláďata pečují, k rozdílu mezi ostatními druhy a savci, kteří nosí svá mláďata ve svém vlastním těle. Člověk se od ostatních druhů odlišuje délkou svého dětství a tím, jakým způsobem se dítě v období svého dětství vyvíjí. Narozené dítě zdaleka není tím člověkem, kterým se má stát. Tento stav dítěte po narození, než se vyvine jeho duševní život, je nazýván spirituální embryo. Člověk po svém narození utváří své duševno pomocí vnitřní inteligence, která ho tímto procesem provází. Od zdravého duševního vývoje se odvíjí také tělesná rovnováha člověka, proto i péče o novorozené dítě musí být směřována především k jeho psychice, nikoli jen k jeho fyzickým potřebám. (Absorbující mysl. Praha 2003, s. 47-48)

Dítě nasává své okolí jako houba

Vzorce chování nejsou dědičné, ale utvářejí se v závislosti na vhodném prostředí, které dítě obklopuje. Dítě se rodí velmi citlivé, všemi smysly sleduje všechno, co se kolem něj děje. Nasává vše ze svého okolí, aby se stalo členem společnosti, do které se narodilo. Marie Montessori nazývá schopnost dítěte pohltit vše ze svého okolí absorbující myslí. Každé slovo, které slyší, každý výraz tváře pečlivě uchovává ve své paměti. Zatímco zvířata běžně vydávají krátce po narození zvuky typické pro svůj druh, dítě nejdříve absorbuje ze svého okolí jazyk typický ne pro svůj druh, ale pro společenství, do kterého se narodilo. Jazyk není vrozený, přirozená je jen schopnost tento jazyk absorbovat a naučit se ho používat.
Dítě samo je poháněno takovou silou, že ono samo již od narození pracuje na svém vlastním rozvoji nejvíce. Pomáhají mu v tom lidské sklony (Human Tendencies), které jsou vlastní všem lidem. Marie Montessori vysvětluje, že jsou nezbytné pro to, aby člověk přežil, přizpůsobil se společnosti a plně se rozvinul. Proto jsou vrozené a společné pro všechny lidi na světě. Projevy těchto sklonů se liší v závislosti na tom, v jaké fázi vývoje se člověk nachází. Člověk má sklon stát se samostatným, hýbat se, komunikovat, potřebuje řád a přesnost, zkoumat své prostředí a orientovat se v něm, pracovat a soustředit se, napodobovat a opakovat… Pokud se člověk vyvíjí v souladu se svou přirozeností, projevují se tyto sklony na všech úrovních jeho osobnosti – psychické (emoční, myšlenkové i duchovní) a fyzické.

2015 Montessori Mozaika Kindergarten - Mnichovice - Czech Republic 2Marie Montessori mluví o tom, že se děti, které měly možnost rozvíjet svůj potenciál, chovají jinak, než jsme u dětí zvyklí. Upozorňuje, že to, co je běžné, není bohužel normální. Během mnoha desítek let zažila, jak se ve škole z dětí dříve tichých a poslušných, nebo naopak hlučných, popřípadě průbojných, stávají děti, které se projevují sobě navzájem daleko podobněji – všechny si dokážou vybrat vhodnou činnost, po které vypadají potěšeně a vyrovnaně. „V této souvislosti se objevila také další nečekaná věc. Děti se zcela přirozeně začaly chovat ukázněně.“ (Absorbující mysl. Praha 2003, s. 136)

Dítě nachází díky vhodnému prostředí vnitřní klid

Pokud je dítě v prostředí, které je pro něj vhodné, tedy v období od tří do šesti let například obklopené podnětnými pomůckami, krásnými a srovnanými, je ve vhodné skupině dětí, tedy věkově smíšené od 3 do 6 let, dostatečně velké, s učitelem, který dokáže dětem ukazovat jednotlivé pomůcky, které by je mohly zaujmout, jeho hrubá i jemná motorika se propojí, dítě soustředí své myšlenky, pohyby i jazykové schopnosti na jednu konkrétní věc, kterou poznává skrze své smysly. Díky tomuto soustředění a práci, propojení mentální a fyzické činnosti, může plně rozvíjet svou osobnost.


Pro dítě je přirozené, že chce být součástí společnosti a podílet se na jejím budování. Proto jakmile má možnost rozvíjet své soustředění, pracovitost, ukázněnost, přívětivost a nemusí kvůli tomu jednat v rozporu se svými potřebami, ale naopak jedná v souladu se svým vývojem
(Stages of Development), sklony (Human Tendencies) a obdobími citlivosti pro získání určitých dovedností (Sensitive Periods), opouští vlastnosti, které dítěti nepomáhají v tom, aby se stalo prospěšným členem společnosti, jako je vrtošivost, nepořádnost, ostýchavost a pasivita.

Obrovská síla, která dítě pohání v období do šesti let

Na příkladu chůze ukazuje Marie Montessori, že v každém věku má dítě schopnost naučit se něco jiného. A zároveň má v daném věku nejlepší možnosti naučit se právě toto. Vysvětluje, že jakmile je orgán vytvořen, je potřeba jej začít používat. Teprve používáním je plně dotvořen. Jakmile jsou přibližně v jednom roce dítěte jeho kosti zpevněné, může začít chodit. Kdybychom ho to učili pomocí nejspecializovanějších pomůcek dříve, může si ublížit. Naopak kdybychom mu v tom bránili, když přijde jeho čas, docházelo by k nesprávnému vývoji daného orgánu, v tomto případě kostry a svalového aparátu.

Rozvoj psychiky probíhá podobně jako fyzický vývoj. Dítě má v určité chvíli takzvaná období specifické vnímavosti. Jsou společná všem dětem na celém světě a jsou časově omezená. Dítě, které se nachází v období specifické vnímavosti, se s velkým zaujetím věnuje činnosti, kterou si právě osvojuje, a místo toho, aby bylo unavené, je svou činností osvěžené, působí klidně a vyrovnaně. Dítě tímto způsobem získává jazykové, pohybové i sociální dovednosti v období od narození do šesti let. Období specifické vnímavosti se v té době proměňují a jak již bylo řečeno, jsou časově omezená. Senzitivní období se naplno projevují jen v prostředí, které podporuje vývoj dítěte.

 

 

FacebookSdílejte

Podívejte se také

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nejnovější články

Komentáře


Zavřít