Jak mi den otevřených dveří otevřel oči


andilek  380

Když jsem se minulý rok rozhodovala do které školy mám zapsat moji nejstarší dceru, byla jsem přesvědčená, že ji zapíšu do státní školy. Mám tři děti a situace, kdy bychom měli platit troje školné, mi připadala finančně náročná. Protože dcera navštěvovala montessori mateřskou školu, chtěla jsem pro ni najít dobrou základní školu, respektive dobrou paní učitelku. Co je dobré jsem předem nijak nespecifikovala, spíš jsem se při jakékoli informaci o škole snažila odhadnout, jak by to vnímala má dcera. A tak jsem se vyptávala rodičů starších dětí na školy v okolí našeho bydliště, prohlížela internetové stránky a vytipovala školy, které navštívím.

Podle referencí rodičů vypadala nejslibněji vesnická škola hned ve vedlejší obci. Vydala jsem se tedy na den otevřených dveří. U vstupu do budovy mne přivítala příjemná paní družinářka, vysvětlila mi jak vypadá škola, kde je jaká třída a co se kde právě učí. V první třídě učila paní ředitelka a za chvíli začínala hodina matematiky. Prošla jsem chodbou, která působila příjemně a našla první třídu. Místnost byla poměrně velká. Vpředu u tabule klasické lavice, vzadu koberec, kde si část dětí stavěla z dřevěných kostek, další skupina hrála stolní fotbal. Tohle by se dceři líbilo.

Po chvíli ohlásila paní učitelka konec hodiny a děti si posedaly do lavic, celkem jich bylo patnáct. Paní učitelka otočila tabuli a děti začaly počítat příklady na sčítání do deseti. Chlapec v poslední lavici hned přede mnou napsal a správně spočítal příklady během několika vteřin. Poté se věnoval stavbě lodi z penálu, za což byl brzy pokárán. Podle komunikace bylo zřejmé, že si za těch pár prvních měsíců s paní učitelkou nevybudovali harmonický vztah. Podobně rychlých bylo i několik dalších dětí. Paní učitelka řekla po čase dost a děti odložily pera. Některé z dětí příklady dopočítat nestihly. Nastala společná kontrola a děti se hlásily, kdo má kolik chyb. Tak jak byl test nastaven, odpovídal časem a náročností zhruba čtyřem dětem. Ostatní byly buď lepší či horší. Uběhlo 12 minut ze 45, ty lepší se nudily, ty slabší během testu v počítání nijak nepokročily. Bylo mi líto obojích a začala jsem přemýšlet, proč alespoň ty výrazně lepší nedostaly vytištěné těžší příklady, nerušily by ostatní a časový limit by se mohl prodloužit pro ty slabší.

andilek 354

Mezitím paní učitelka začala děti u tabule řadit do dvou zástupů. Ukazovala příklady na sčítání, kdo řekl výsledek první, mohl si jít sednout do lavice. Družstvo které odejde první, vyhraje. Jednomu chlapečkovi se opakovaně nedařilo říci výsledek včas. Poprvé, podruhé, potřetí. Spolužáci z družstva začínali být nervózní. Kluk stál, bylo vidět jak se snaží počítat, ale výsledek řekl vždy někdo před ním. Nakonec ho paní učitelka poslala do lavice, aby vše úplně nezkazil. Do konce hodiny následovaly ještě tři další aktivity, všechny v podobném duchu. Ani u jednoho dítěte jsem nezaznamenala během hodiny soustředění, které jsem tak často viděla u dětí v montessori školce.

Najednou jsem dokázala přesně definovat co očekávám od školy kam bude chodit mé dítě. Respekt k dítěti, jeho času a jeho důstojnosti, individuální přístup a prostor. Státní školy toto bohužel v místě mého bydliště nenabízí, a tak platím školné. Vím dobře proč.

Jen v prvním ročníku stráví dítě ve škole přes 600 hodin (bez družiny). Myslím, že stojí za to věnovat výběru školy dostatek času a návštěvu vyučování doporučuji všem rodičům budoucích prvňáčků.

 

FacebookSdílejte

Podívejte se také

Jeden komentář “Jak mi den otevřených dveří otevřel oči

  1. evžeńie -

    syn psychicky trpí v základní škole… šikanuje ho třídní neuvěřitelným způsobem… potřebujeme vydržet ještě tři měsíce a povzbuzení že existují normální lidé ….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nejnovější články

Komentáře


Zavřít