Láska bez hranic


Moje děťátko je to nejkrásnější, co mě potkalo, miluji ho tak, že mu jsem schopna obětovat život, jsem žena, je to mé poslání a já to zvládnu. Chci, aby moje dítě prožívalo jen štěstí, nepoznalo příkoří, nerespekt, tresty, hádky, křivdy. Já to prožila a snažím se s tím vyrovnat celý život a vím, jak je to těžké. Své dítě před tímto ochráním, budu mu věnovat veškerý můj čas, lásku, porozumění, nechci, aby plakalo a bylo nešťastné.

O ROK POZDĚJI…

To vše jsem dokázala, ale přesto se necítím dobře, jsem unavená, vyčerpaná, už mi nezbývá síla, abych se věnovala svému partnerovi. Chráním své dítě, ale někdy mám pocit, že se staví mezi nás, mezi mě a mého partnera. Partner mě chce také někdy pro sebe, ale on to přece musí pochopit, že ač nepracuji, jsem vyčerpaná, moje celé tělo prošlo změnami v těhotenství, po porodu jsem kojila, tak dlouho jen, aby naše dítě mělo to nejlepší, ale přesto to není dost a on chce kus mne pro sebe, tak jako mě chce mít pro sebe mé dítě.

Jsem mezi dvěma mlýnskými koly, dochází mi energie, napětí doma se stupňuje, partner už není se mnou v souladu a já přestávám mít energii i na své děťátko a jsem ráda, že jsem přežila další den, večer vyčerpaná usínám. Je tohle ten život, který jsem si představovala, když jsem se těšila na své miminko? Já už nemůžu takhle dál, co si mám počít, abych se všem zavděčila? Cítím, že nejsem pochopena ani od jednoho z nich……každý si chce ze mne urvat kus.

PO 2 LETECH….

Začínají konflikty, moje děťátko se prosazuje, má návaly vzteku, na vše mi říká ne, snažím se mu vyhovět, ale stejně se zlobí. Zraňuje mě to, zlobím se na něj a následně na sebe, přicházejí výčitky, já jsem dospělá, já se musím ovládnout, ne mé dítě. Co s tím, kdo mi pomůže? Můj muž se cítí odstrčený, nedávám mu, co potřebuje, láska pro něj nezbývá. Když se milujeme, moje hlava se nemůže uklidnit a být tam, kde být má….přemýšlím u toho, co jsem ještě nestihla zařídit a on to cítí, že tam nejsem přítomna. Je smutný a já také, tohle nám nikdo neřekl, že to může být taková zkouška. Mám strach, že si najde jinou ženu….žijeme jen vedle sebe a to nestačí. Vím, že to je špatně, ale nemám sílu s tím něco udělat. Co mám změnit, vroucně si přeji být zase šťastná a užívat si celou svou rodinu.

PO 3 LETECH….close-to-me-1438862-639x852

Jeden moudrý člověk mi řekl, že vše začíná u nás. Každý musí začít u sebe, aby se mohlo změnit to kolem něj. Obrátila jsem pozornost na sebe. Řeším stíny své minulosti, všechny křivdy, co se mi staly, už nechci, aby se mi opakovaly pořád dokola v přítomnosti, abych žila něco nevyřešeného a ubližovala tím sobě a mé rodině. (Chodím na terapii RUŠ, ta mi pomáhá přijmout minulost a už ji nikdy nežít znovu.) Zaměřuji se na přítomný okamžik, chci být tady a teď, jen to má v životě smysl. Přestávám mít očekávání a je to úžasné, když není očekávání, není ani zklamání, které je provází. Je to osvobozující pocit. Smířila jsem se s rodiči a našla ztracený kus sebe.

Doma začínám komunikovat, vyjadřovat to, co bylo doposud skryté. Potřebuji si najít osobní prostor a už vím, jak na to. Nastavujeme s partnerem hranice našemu děťátku, už nechceme, aby stálo mezi námi, což nám ničilo život. Vše se mění, jsme šťastnější a pro mě je neuvěřitelné, že je šťastné i naše dítě. Uvědomuji si, že zjistilo, že se konečně o nás může opřít, že teprve teď jsme se stali rodiči. Už není zmatené z toho, že má vedoucí roli a neví, co s ní, už nemusí rozhodovat za nás dospělé, zklidňuje se, je nám všem lépe, ale přesto je moje dítě někdy nerozhodné. Otvírá se mi další porozumění, zjišťuji, že kořeny jeho nerozhodnosti jsou v nás. To já a můj partner nejsme jednotní, jsme nerozhodní a ten náš brouček nám to jen zrcadlí. Pracujeme na tom, abychom byli směrem k němu v souladu, baví nás to a vše se zase mění. Mluvíme o tom, co nám vadí a snažíme se najít cestu, jak by to mělo být, jak si to přejeme, aby nám v tom bylo dobře všem. Je to nádhera, konečně jsme nohama na zemi, víme, co nechceme a jak to chceme, aby nám v tom bylo dobře. Je to jako splynutí duší, naše děťátko je na nás napojené, cítí naši sílu, přesvědčení, rozhodnutí a přijímá to, někdy ne hned, ale velmi rychle se to mění. Dostali jsme odměnu, naše děťátko se začalo rozhodovat samo.

Teď už vím, že naše děťátko nás vidí, vidí, jací opravdu v srdci jsme a je tu, abychom byli lepšími lidmi, ukazuje nám cestu a pokud to pochopíme, najdeme klid a mír v naší duši.

Často si teď přeji různá přání, představuji si, jaké to bude, až se to stane a připomínám si to každý večer….a vše se mi opravdu plní, je to malý zázrak…SÁRO, díky!!…jsi kniha, která mi změnila život ….

„Cokoliv si přeješ, napiš na papír…..nos pak všude to své přání a každý večer si ho přečti před spaním…., taky napiš, co přeješ druhým a vymaluj ho barvami duhy.“

Tomáš Klus

 

Miluji sebe, miluji život, vše se mění se mnou, aniž bych se někoho snažila změnit.

„Jsem, tady jsem a pořád jsem to já, kdo došel sám až sem… Jedno je vším, všechno jedním.“

FacebookSdílejte

Podívejte se také

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nejnovější články

Komentáře

  • Zuzana Kašparová on Co je “montessori doma”A také se podívejte na náš webinář na téma svoboda a hranice:-) https://dokazestosam.cz/webinare-new/svoboda-zodpovednost/ Míša W.
  • Zuzana Kašparová on Co je “montessori doma”Milý Vladimíre, pokud byste chtěl využít osobní kontakt - - či skype nebo telefon, Kamila
  • Zuzana Kašparová on Dítě v kuchyniDíky za váš pozitivní komentář a je skvělé, že se na svět umíte dívat očima
  • Vladimír Dědek on Dítě v kuchyniMusím potvrdit, že angažovanost dětí v kuchyni je super. Doma jsem ze dřeva udělal schůdek