Proč dát dítě do montessori školky?


Před několika dny ke mně do kanceláře přišel mladý pár. Mají čtrnácti měsíční batole a uvažují o montessori. Z důvodu zachování jejich anonymity je budeme nazývat pán a paní Smithovi. Domluvil jsem jim možnost strávit 20 minut v jednom z našich prostředí pro batolata a stejnou dobu ve třídě pro děti ve věku od 3 do 6 let v Domě dětí. Po pozorování v obou třídách se ke mně vrátili.

Předtím, než rodiče vybídnu k otázkám, se jich vždycky zeptám na dojmy z pozorování jednotlivých tříd. Jako obvykle, i Smithovi byli ohromeni. „Očekávala jsem, že děti budou pobíhat po třídě, možná i řvát nebo křičet. Místo toho ale byla v obou třídách překvapivě klidná atmosféra.  Hlavně třída batolat mě překvapila – děti si vybíraly své vlastní aktivity, jedly svačinku a pak si po sobě uklidily. Ve třídě v Domě dětí bylo o dost dětí i aktivit více, ale děti se rovněž v klidné a příjemné atmosféře věnovaly svým činnostem.

 

 

I když to na nás udělalo obrovský dojem, říkali jsme si, jestli by naše dítě mezi tyto klidné a vyrovnané maličké bytosti zapadlo?“ „Nejprve mi dovolte, abych Vás ujistil, že my nemáme žádný náborový proces, při kterém bychom hledali jen ty nejlepší, nejchytřejší, nejklidnější děti a děti, s kterými by se nám pracovalo co nejjednodušeji, a ty poté do našich tříd přijímali,“ odpověděl jsem jim. „Ačkoliv pomáháme rodičům, aby před zápisem měli informace a aby věděli, do čeho jdou, s jejich dětmi se většinou setkáme až poté, co jsou do našeho programu přijaté. Avšak máme několik výhod, které vy doma nemáte a ty nám mohou pomoci vysvětlit to, co jste ve třídách viděli.“

„Zaprvé naše prostředí jsou věkově smíšené. Přestože dvě z dětí ve třídě batolat, kterou jste měli možnost pozorovat, začaly třídu navštěvovat teprve před několika týdny, ostatních deset už do této třídy ke stejnému učiteli chodí už nejméně šest měsíců. Ve školce je věkové rozpětí dětí ve třídě dokonce ještě větší. Celá třetina dětí v té třídě je se stejnou paní učitelkou již třetí rok, druhá třetina druhý a jen třetina dětí je ve třídě letos nová.“

„Toto má pro nové dítě dva pozitivní důsledky. Prvním je to, že každé nové dítě má mnoho vzorů – nejen paní učitelku. A druhou výhodou je to, že jelikož se učitelka může spolehnout, že velká většina dětí bude díky své dlouhodobé zkušenosti ve třídě bez potíží a samostatně fungovat, má možnost zaměřit více své pozornosti na nejmladší a nejnovější dítě během jejich první společných dní a týdnů.”

Paní Smithová přispěchala s další otázkou: „Ano, ale kdyby byl náš syn ve třídě, podle mě by jej určitě přitahovaly činnosti s vodou a doma při nich vždy udělá pěkný nepořádek. Dokonce bych se bála, že by ho zaujalo akvárium s rybičkami. Jak byste předešli tomu, aby do nějvnestrčil své ruce a vodu z něj nevycákal?“

„První den, kdy k nám nové dítě nastoupí,“ odpověděl jsem, „mu učitelka pečlivě ukazuje, jak se každá pomůcka používá. Až poté ji bude moci používat samo. Tyto prezentace probíhají s jednotlivými žáky individuálně – učitel před dítětem předvádí, jak se každá aktivita používá a dělá to takovým způsobem, který prezentuje cíle i dílčí sekvenci kroků. Až po této ukázce, má dítě svobodu vybrat si tuto aktivitu samo. Při některých z činností se používá voda, ale učitelka klade důraz na kontrolu pohybu, která je nutná, aby dítě uspělo. Když je poté na řadě dítě, tak v případě, že udělá nepořádek, mu učitelka jednoduše ukáže, jak po sobě uklidit. Ale, co je ještě důležitější, bude dále pozorovat, který dílčí krok nebo dovednost dítěti ještě chybí a další den zopakuje ukázku s větším důrazem na tento chybějící kousek, čímž naplní radu Dr. Montessori „Uč učením, ne opravováním.“

„Co se týká akvária, to je jednoduše další příležitost učit se. Prvního dne, jako součást seznámení se s třídou, mu učitelka ukáže, jak rybičky pozorovat a svými pohyby zdůrazní, že je důležité nechat své ruce u těla. Následující dny jej bude u akvária pozorovat, a pokud to bude nutné, předvede mu další lekci nebo mu jednoduše pozorování připomene, „Pamatuješ si, jak pozorujeme rybičky? Ruce jsou při tom u těla.“

„Takže, tím jsem vás chtěl ujistit, že montessori funguje nejen s výjimečnými dětmi. Z našeho pohledu je výjimečným potenciálem obdařené každé dítě, včetně toho vašeho.”

Teď byl se svou otázkou na řadě pan Smith: „Ačkoliv na mě děti udělaly velký dojem tím, jak byli rozvážné a zabrané do svých činností, nebylo to to, co jsem očekával. Na toto nejsem zvyklý. Nechápu, jak jste toho dosáhli?“

„Můžu z toho tedy usuzovat, že jste jako dítě neměl možnost navštěvovat montessori?“ zeptal jsem se. „No, ani já ne. Asi by v tomto okamžiku bylo dobré porovnat montessori s tradiční třídou, takovou, do které jsme chodili my.“

„Za sebe můžu říct, že já si pamatuji, jak jsme seděli v lavicích, zatímco učitel stál před třídou, přednášel a vypisoval body výkladu na tabuli. Zní to povědomě? Jedná se o třídu okolo 25 dětí stejného věku. Učitel stanovil program. ‚Tak teď budeme mít matematiku. Prosím vytáhněte si své učebnice a otevřete si kapitolu 7 na straně 135.‘  Informace jsou rozděleny do lekcí a děti postupují osnovami společně jako skupina.

O takovéto tradiční třídě bychom mohli říct, že množství informací, se kterými se děti setkávají, je velmi dobré. Ale je učení se stejné jako pouhé setkání? Myslím, že se mnou budete souhlasit, že nikoliv.“ “A v tom je právě ten problém. Pro některé z těch 25 dětí je kapitola 7 příliš těžká, ať obsahuje cokoliv. Možná, že třída postoupila z šesté  lekce dále ještě před tím, než tyto děti její látku opravdu pochopily. Co si tyto děti z dané zkušenosti  odnesou? Pravděpodobně to, že ‚já nejsem tak chytrý, jako ostatní‘ nebo, ‚matematika je těžká a já v ní nejsem dobrý.‘“

„Pro jinou významnou část této skupiny dětí je kapitola 7, ať už obsahuje cokoliv, příliš jednoduchá. Toto jsou ty děti, které vypadají znuděně, kreslí si na okraje svých sešitů nebo koukají z okna a ponoří se do snění. Jakou zkušenost si odnesou tyto děti? Matematika je nuda a škola je často jen ztráta času.“

„A co zbytek třídy? Ti mají naději, že učitel připravil hodinu tak, aby odpovídala jejich úrovni. Ale dokonce i v této skupině, pro kterou hodina obsahuje látku na správné úrovni obtížnosti, kolik z nich má zájem o matematiku zrovna v tomto okamžiku? Pravděpodobně jen hrstka z nich!  Takže v této třídě o 25 žácích toho je na velkou většinu dětí v kterémkoliv čase a v kteroukoli danou vyučovací hodinu příliš, některé nechává látka chladné nebo je nezaujme. Učitelka se snaží, seč za daných podmínek může, snaží se suchopárnou lekci zatraktivnit a nenechat nikoho pozadu, ale bojuje předem prohranou bitvu. Není to chyba její, ale chyba systému.“ „V jakékoliv skupině dětí, dokonce i ve věkově homogenní skupině, bude velký rozptyl v tempu, připravenosti a zájmu. O zaujetí (a dlouhodobém zapamatování si znalostí, které z něj pramení) víme, že je závislé na průsečíku dvou faktorů: zájmu a správné míry obtížnosti.“

„Tak a teď se zaměřme na montessori třídu v Domě dětí, kterou jste zrovna pozorovali. Váš závěr pozorování byl, že děti se zdají být zabrány do svých činností a to z vlastní vůle. Toto vás překvapilo a téměř jste zpochybnili důkazy, které jste viděli na vlastní oči!  Ukazuje se, že montessori prostředí na rozdíl od tradiční třídy je specificky uspořádáno tak, aby vytvářelo podmínky, které dětem umožní najít kombinaci zájmu a správné míry obtížnosti, což vede k pocitu radosti a zaujetí.“

„Pamatujete si, že základní pravidlo montessori třídy je, že dítě si může vybrat jen činnost, jejíž použití mu již učitel prezentoval. Jakmile dítěti byla ukázka předvedena, aktivitu si přidá do svého repertoáru možných činností. Učení se ve skutečnosti neděje během lekce, která je jen úvodem, ale během následujících dní a týdnů, když si dítě vybírá tuto aktivitu z vlastní vůle, opakuje ji, prozkoumává různé možnosti a postupně zlepšuje dovednosti, které jsou s touto aktivitou spojené.“

„Montessori učitelé jsou vytrénovaní pozorovatelé. Velké množství času tráví každý den sledováním každého dítěte ve třídě. Nejen, že si učitel zapisuje, které aktivity si dítě vybírá, ale také jak pomůcky a aktivity používá. Vždy hledá známky toho, že dítě zvládlo jednu dovednost nebo pojem a je připraveno na další. Když dítěti prezentuje novou činnost, ví, že tato činnost bude pro dítě znamenat novou výzvu se správnou mírou obtížnosti – nebude ani příliš těžká ani příliš lehká. Takto každé dítě postupuje od úspěchu k úspěchu svým vlastním jedinečným tempem vývojové připravenosti, ani příliš rychle, aby to přesahovalo jeho porozumění, ale ani příliš pomalu, aby to bylo nudné.“

„Ve třídě, kde děti mají svobodnou volbu vybírat si své vlastní aktivity, je jasné, že děti mívají tendence vybírat si ty činnosti, které jsou pro ně v daný okamžik ty nejzajímavější. Takže chápete již, proč jsou tyto děti po většinu času svou činností tak zaujaté? Nacházejí ten magický průsečík mezi zájmem a správnou mírou obtížnosti.”

Později toho dne se u nás Smithovi zastavili s přihláškou a byli nadšeni, že jejich dítě brzy nastoupí do Montessori třídy. A my jsme se na to také těšili. Protože, jak říkala Maria Montessori: „Toto je poklad, který dnes potřebujeme – pomáhat dětem, aby se staly na nás nezávislé a vyšlapávaly si svou cestičku, za což na oplátku dostanou dar naděje a světla.“

Autor:  Peter DavidsonPeter-Davidson1-300x279

 

FacebookSdílejte

Podívejte se také

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nejnovější články

Komentáře