Jak se připravit na školku?


andilek  154

Je nutné, aby dítě navštěvovalo mateřskou školku?

Psycholog: Z hlediska rozvoje předškolního dítěte a uspokojování jeho potřeb si neumím představit lepší výchovu než v rodině. Vždyť nejde jen o to dítě nakrmit, pohlídat, aby nedošlo k úrazu, ale také mu předat znalosti, city, postoje k životu a k lidem, životní hodnoty. Rodiče jistě dítě neučí jako ve škole, vše mu předávají mnohem jednodušším způsobem – tím, že si s ním povídají, hrají, pracují, že s ním žijí, jednoduše s ním jsou. Dítě je má také možnost podstatnou část dne pozorovat. Proto jsou efektivnější než jakákoli instituce. Jenže tento model se v dnešní době může jevit jako nepříliš praktický.

Od kolika let by dítě mělo chodit do školky?

Psycholog: Pro děti starší dvou let už se svět mimo rodinu otevírá mnohem víc. Přestože je domov stále výchozí základnou, dítě už se nepohybuje pouze na trase postýlka-máma nebo obývák-kuchyň, rozšiřuje se jeho akční rádius, má mnohem víc znalostí a dovedností, začíná se zajímat o věci a sociální vztahy i mimo rodinu. Jedním z předmětů zájmu jsou vrstevníci. V české společnosti panuje názor (a jistě není nerozumný), že přibližně od tří let může, nebo dokonce má dítě část času trávit i mimo rodinu, v péči cizích osob, v komunitě dalších dětí.

Co je základem rychlé adaptace dítěte ve školce?

Psycholog: V první řadě jde o pohodu maminky (optimálně obou rodičů). Jestli je spokojená, že zase může chodit do práce, že má dostatečné sociální kontakty, že nemusí celý den řešit jen “papání, čurání a kakání”, že o dítě je dobře postaráno, pak se zvyšuje pravděpodobnost, že i dítě přijme školku. Pokud je máma nespokojená, má pocity viny a raději by byla s dítětem, pak je větší pravděpodobnost, že dítě tuto nejistotu i pocity viny vycítí a adaptace bude mnohem složitější. Existují velké rozdíly v tom, jak si děti zvykají na novou situaci. Jako rodiče bychom už měli mít určité zkušenosti s dítětem z dřívějška a vědět, že když ještě po třech týdnech není zvyklé, tak to není nic znepokojujícího. Ještě bych zmínil možnou přípravu dítěte na školku, kdy mohou rodiče dítě podle zjištěného rozvrhu činností mateřské školy postupně dítě připravit na denní režim, harmonogram. Pokud situace dovolí, je dobré dítě připravit na pravděpodobné odlišnosti ve stravování atd. A pomůže například i cílené otužování, chození naboso, méně oblečení doma atd.

Co mají rodiče dělat, aby dítě chodilo do školky rádo?

Psycholog: Vyladění dítěte vůči mateřské školce by mělo být vždy pozitivní. Určitě k tomu nepřispívá ranní spěch a nervozita – jestliže začíná dítě chodit do školky, měli by i rodiče chodit trochu dřív spát, aby ráno byli v lepší kondici než obvykle. Každý den by měli rodiče do školky přinést dítěti nějaký dáreček. Mám na mysli zejména symbolické dárky, maličkosti, „hlouposti“, někdy i něco dobrého k jídlu. Podstatnější je “já jsem ti něco přinesl”, než co to je. Dárek je i to, že se rodiče zajímají, co bylo ve školce. Nekladou ovšem dítěti nedůležité banální otázky typu “co jste měli k jídlu”, na které leckdy dítě ani neumí odpovědět, ale důležité jsou otázky typu “s kým sis hrál/a, vzal/a sis tu modrou stavebnici” apod.  Důležité je všechno vyposlechnout, pochválit, divit se, zajímat se a případně vyprávění dítě ještě rozvinout. Rodiče by měli sdílet nadšení dítěte i jeho rozhořčení.

Co když dítě po odchodu rodiče ze školky pláče?

Psycholog: Ranního pláče dítěte bych se úplně nebál a nepřeceňoval ho. Vždyť i my dospělí při některém loučení uroníme slzu. Podstatné je, co se děje poté, co maminka/tatínek odejde. Jestli se dítě po chvíli zapojí do hry, nic bych neřešil. Samozřejmě, pokud pláč bude dlouhodobější, je nutné s rodiči a učitelkou situaci vhodně řešit. Velmi důležité je, aby rodiče dítě nepodvedli – když ráno slíbí, že přijdou po obědě, pak prostě přijít musí. Dítě nám některé věci neodpouští a cítí se pak zrazené. Vše se nám negativně vrátí v pozdějším věku.

Co je tzv. separační úzkost?

Psycholog: V mnoha případech může nastat úzkost v důsledku separace. Rodiče se obávají, co se může stát, a děti mají pocit, že jsou opouštěné. Musíme však vzít v úvahu, že první návštěva školky nastává většinou později (kolem tří let věku). K separační úzkosti dochází dříve, v kojeneckém období, přesněji asi kolem 8. měsíce života. Jedná se o strach dítěte, že jej osoba, která o něj pečuje (nejčastěji máma), opustí a nechá napospas životu. Tento jev má svou biologickou funkci – dítě by bez někoho, kdo se o něj stará, nepřežilo. Matka, kromě toho že dítě kojí a poskytuje mu tak potravu, zajišťuje i zázemí, pocit bezpečí a jistoty. Vztah k matce také tvoří základ pro další interpersonální kontakty. Vytvoření stabilního prostředí a vědomí dítěte, že se má kam vrátit, je nutné pro vznik důvěry v mámu, později v další lidi a nakonec i v sebe samého. To všechno jsou důvody, proč na tomto vztahu tolik záleží.

 

FacebookSdílejte

Podívejte se také

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nejnovější články

Komentáře


Zavřít